" I have a dream..." M. L. King

Únava

23. března 2009 v 15:48 | Alice
Ahoj holky!

Včera jsem donoci surfovala namísto učení, což je další z množství mých nutkavostí, které silně narušují můj životní řád - neřád. Ale co, těch věcí je spousta a já si řekla, že všechny naráz utnout nelze a že budu začínat od jídla a postupně se budou měnit sam ty "méně závažné"(sociální izolovanost, internet, pocit, že musím být vždy dokonalá, pocit nespokojenosti s prací,studiem,bydlením,životem jako celkem, popudlivost, pocit, že pokud koupím nějaký hmotný statek, změní mi život, pocit, že nemusím nic dělat a změna přijde sama zvnějšku, finanční neskromnost a miliony dalších "drobností", na které jsem si nevzpomněla). Znáte tu teorii, ne? Pokud si vypíšete na papír, i já to tak často dělávala, věci, které chcete změnit a začnete je postupně plnit a škrtat, teoreticky by se mělo "kolo" rozpohybovat a postupně se samovolně měnit i další oblasti žití...Toliko známá teorie - ALE NEFUNGUJE, RESP.FUNGUJE, JESTLIŽE:
a) při sepisování cílů jste upřímní sami k sobě a píšete změny, které opravdu chcete uskutečnit vy, které nechcete dělat pro okolí nebo pro své ego - doporučuji se nad každým bodem upřímně a v tichu vlastního nitra zamyslet
b) máte vůli plnit nejen příjemné (např. nákup nových kalhot, ve kterých se budu lépe cítit), ale i nepříjemné úkoly vyžadující pevnou vůli (já mám třeba v seznamu už asi dva roky, že si najdu obvodního lékaře,gynekologa, zubaře...ale ještě jsem tak neučinila - mám z nich od anorektických dob, kdy mi říkali hlouposti typu, že absence menstruace souvisí s váhou a předepisovali léky, z jejichž přebalu jsem nemohla vyčíst energetickou hodnotu, panickou hrůzu - a nepište mi, že bych měla k doktorovi chodit, já to vím:o) - doporučuji užitečné a příjemné úkoly střídat
c) srovnáte se se skutečností, že výsledky mnoha úkolů jsou vzhledem k jejich abstraktnosti obtížně měřitelné, navíc podléhají změnám v čase a my jsme navíc na sebe kritické a nedokážeme se za ně řádně pochválit (např. jak odškrtnete úkol budu si vážit sama sebe?)
To jsou asi tři hlavní důvody, proč tato teorie selhávala mě. Ale budu ráda, když mi třeba do komentíků napíšete nějaké body, které by určitě nechyběly u Vás, Vaše tužby, náměty na změny, protože inspirace není nikdy dost.
Proč vlastně celé tohle píšu...včera jsem při noční osvětové činnosti "pročítání hubnoucích blogů" narazila na jednu strašně zajímavou osobu. Je jí Cannelle. Totiž, kdyby nebyla Cannelle Cannelle, řekla bych si, že je Cannelle Alice. A kdybych neznala dynamiku záchvatovitého přejídání, nařkla bych Cannelle z nové formy plagiátorství, přepisu mých (někdejších???) pocitů, myšlenek a životního stylu do jejího blogu. Tam dokonale, jak bych to nikdy nedokázala, popisuje svůj (a tím i boj mnoha dalších) boj se ZP, své nejniternější pocity, nemožnost zvládnutí záchvatu, reakce okolí, vše, co prožívá. Tenhle blog by si měl pročíst každý terapeut léčící ZP místo obecných pouček o ppp. Možná nebude ráda, že jsem jí udělala reklamu, možná nebude věřit upřímnosti mých slov, ale co:
Při čtení jsem si přála nemít před sebou monitor s jejími příběhy, ale jí samotnou, obejmout jí a říct, že to bude dobrý. Jenže...já to říct nemůžu. Protože...já to nevím. Nevím, jestli to bude někdy dobrý, zbývá jen jakási naděje, že bude, další a další začátky, při kterých musíme uvěřit, že je to TEN ZAČÁTEK, při kterém "to" vyjde, stejný začátek, který jsem prožívala při zakládání tohoto blogu, s břichem naplněným k prasknutí. Vlastně není nic křehčího než udržení toho začátku...stačí jeden nákup, jedou si říci, že se nic nestane, jednou si říci, že teď už je to jedno... To pomyšlení je hrozivé a to mi žene dál a nutí k poctivosti...

Dnes jsem ráno vstala v pět hodin a řeknu Vám, že i když jsem se toho děsila, jde to. A den se příjemně natáhne, asi to tak budu praktikovat častěji (ale musím i jít dřív spát). Měla jsem totiž už od osmi přednášku a před tím jsem ještě šla od šesti do půl osmé do fitness. Cvičilo se mi dobře a dokonce tam bylo docela dost lidí. Jsem šťastná, že se mi podařilo překonat včerejšek, aby se nezvrtnul v záchvat. Teď už to snad mohu říci (klepy klep na dřevo:o). I když včerejší jídelníček rozhodně nebyl kompletní a ještě jsem ho k večeru nějakým mlsem doplnila, ale co, dnešek je nová síla!!! Tak dneska to zatím vypadá takhle:

1. miska lupínků fitness, broskvový jogurt, zelený čaj
2. latté s cukrem
3. v menze celá porce guláše hehe, ale dobrý, pochutnala jsem si a i když bylo po cestě nutkání, nezvrtlo se to
4. red bull
5. bude ještě nějaký ovoce
6. a bude také nějaká ta večeře, asi pečivo s něčím jako obloženej talíř:o)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Katullka Katullka | Web | 23. března 2009 v 17:47 | Reagovat

Jedním slovem SKVĚLÝ. Skvělý článek, skvělý přístup, obdivuju tě, jak sis to dokázala všechno urovnat a jak přemýšlíš. A budu moc ráda sledovat, jak budeš pokračovat. A Cannell je úžasnej člověk a nejsi jediná, koho zaujala. Myslím, že to všechno zvládneme, když tomu budeme věřit a budeme to zkoušet dál a dál, tak jednou bude všechno v pořádku.

2 Kate Kate | Web | 24. března 2009 v 20:18 | Reagovat

Ahojky, přečetla jsem všechny tvé příspěvky, mnohé pocity a myšlenky jsou stejné jako ty moje.. Trpím už tak dlouho ZP, že bych mohla napsat román, je mi z toho smutno. A když čtu, že někdo je na tom podobně, mrzí mě to o to víc, vím jak se cítíš, jaké to je...

Chtěla jsem ti napsat jestli nespřátelíš, ale ted se dívám, že mě máš v oblíbených, děkuju..

Držím pěstičky, ať je náš boj úspěšný!

3 Katullka Katullka | Web | 25. března 2009 v 19:41 | Reagovat

Omlouvám se, jsem asi pozadu, ale nevím, co je ZP:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama