" I have a dream..." M. L. King

návrat zpátky...

29. března 2009 v 19:01 | Alice |  Co dělám a co si myslím...

Ahoj holky!


Právě jsem se vrátila zpět z prodlouženého víkendu u rodičů, kdy jsem se válela a nic nedělala. Totiž, ne, že by to nebylo příjemné, to ne, ale hlodali mi pochyby a už teď se těším, jak zítra do toho fitka vletím:o)))
Tenhle víkend jsem si uvědomila takovou zvláštní věc: že mám tendenci k přejídání vždycky, když jsem se svojí mámou. A s ní taktéž trpím silným pocitem, že je mé tělo tučné a ošklivé. Ona mi to totiž dříve docela dávala najevo a ona má postavu dobrou, nosí velikost 36-38, zatímco já 40-42 a mě přijde, že má tendenci na tom hrozně bazírovat a má pocit, jakoby byla "lepší". Vím, že bych ne to měla kašlat a jet si dál svou vyjetou trasu, o které si myslím, že je lepší než její jogurt a mrkev denně, ale stejně, někdy, když jsem v tom prostředí, když jsem s ní, třeba na nákupech, mísí se ve mě vztek a zoufalství zároveň...Pořád mi upozorňuje, že bych neměla jíst a já mám naopak tendenci se přejíst, abych jí "ukázala", něco jako revoltu nebo já nevím, no. Je to prostě divný, s tou mojí mámou:o)))
Jídelníčky v pátek, sobotu i dnes nebyli vůbec vyrovnané, převažovalo sladké, nebudu je tu psát ne proto, že nechci, ale proto, že si je OPRAVDU nepamatuju. Ale přesto, jakkoli nevyrovnaný, mi víkend potrvrdil pro mě obrovsky cennou věc a to je ta, že se prostě, i když jím více, nezjím už "do němoty" jako dřív, že to dovedu zastavit. Některým to může znít banálně, až alibisticky, ale Ty z Vás, které zažily, co je to záchvat, myslím ten pravý záchvat žravosti, jak mi rády říkáme "opilost jídlem", určitě pochopí, jak ohromně cenná věc a pokrok to pro mne je...Učím se netlačit na pilu, nechtít hned všechno, učím se postupným procesům a trpělivosti se sebou, učím se nechat slehnout, když se nedaří a nebrat na lehkou váhu, když se daří. Vlastně se postupně rozpouští i ten cíl, zhubnout a mění se v jiný, zhubnout za zachování těch správných principů, byť třeba pomaleji, naučit se vystupovat ze zajetých kolejí toho, co smím a nesmím...Je to asi abstraktní, ale nedovedu to lépe popsat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 cannelle cannelle | Web | 29. března 2009 v 21:22 | Reagovat

S tou mamkou to není vůbec divný... Tedy co mohu soudit já - mám to totiž doma stejně. Moje máti měla odjaživa s jídlem problém, zkrz něj prosazovala věci, když třeba byla nštvaná, tak prostě odmítla jít k obědu a stresovala tím celou rodinu. Prostě jídlo u nás doma - tam se to vždycky lámalo. Sledovala kdo snědl víc, kdo měl "lepší" jídlo než ona... Já osobně jsem přesvědčená, že za moje problémy s jídlem může do velké míry zrovna ona. To říkám bez vzteku, výčitek... tedy teď. Je jasný, že když je ti doma jídlo a životní styl nějak "nastrkovanej", buď to budeš dělat stejně, anebo - se prostě vzbouříš a děláš opak, nebo opět zkrz jídlo řešíš svoje pocity, strach, vztek, bolest, radost... Je skvělý, že jsi se z toho vymanila a nežiješ s ní!

A to, že jsi o víkendu dovedla zastavit nebyla to přežírka do němoty, tak to ti gratuluju. To je myslím jeden těch z nejlepších ukazatelů tvého pokroku - mohlas, ale... neměla jsi potřebu, zastavila jsi to. Super! :-)

2 swen swen | 29. března 2009 v 22:01 | Reagovat

ahojky...když jsem četla tvůj článek, bylo to jako bys psala o mém životě a o mojí mámě a o mě .... úplná ,totálně přesná definice rozdílu mezi náma a přístupu k jídlu.Ona jí 1x,max 2x denně a z toho ještě všechno vylítá v práci, a mě už skoro půl roku trápí  ZP...myslím,že je to už lepší,ale pořád zůstává každodenní pokušení a né každý den je úspěšný.

Ale každopádně ti držím palce!!!aby tě nepřemohl ten chtíč a touha a aby s tebou zůstala síla a přesvědčení :)

zůstaň silná :-)

To zvládneš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama