" I have a dream..." M. L. King

Březen 2009

Dneska se to stalo...

30. března 2009 v 20:05 | Alice

Ano, dneska jsem "to" udělala...Nic se mi nechce, jen jsem Vám to chtěla oznámit...Padá na mne taková ta apatie, tak dneska nebudu nic psát, protože...protože prostě ne, no...ani nevím, co bych psala.

návrat zpátky...

29. března 2009 v 19:01 | Alice |  Co dělám a co si myslím...

Ahoj holky!


Právě jsem se vrátila zpět z prodlouženého víkendu u rodičů, kdy jsem se válela a nic nedělala. Totiž, ne, že by to nebylo příjemné, to ne, ale hlodali mi pochyby a už teď se těším, jak zítra do toho fitka vletím:o)))
Tenhle víkend jsem si uvědomila takovou zvláštní věc: že mám tendenci k přejídání vždycky, když jsem se svojí mámou. A s ní taktéž trpím silným pocitem, že je mé tělo tučné a ošklivé. Ona mi to totiž dříve docela dávala najevo a ona má postavu dobrou, nosí velikost 36-38, zatímco já 40-42 a mě přijde, že má tendenci na tom hrozně bazírovat a má pocit, jakoby byla "lepší". Vím, že bych ne to měla kašlat a jet si dál svou vyjetou trasu, o které si myslím, že je lepší než její jogurt a mrkev denně, ale stejně, někdy, když jsem v tom prostředí, když jsem s ní, třeba na nákupech, mísí se ve mě vztek a zoufalství zároveň...Pořád mi upozorňuje, že bych neměla jíst a já mám naopak tendenci se přejíst, abych jí "ukázala", něco jako revoltu nebo já nevím, no. Je to prostě divný, s tou mojí mámou:o)))
Jídelníčky v pátek, sobotu i dnes nebyli vůbec vyrovnané, převažovalo sladké, nebudu je tu psát ne proto, že nechci, ale proto, že si je OPRAVDU nepamatuju. Ale přesto, jakkoli nevyrovnaný, mi víkend potrvrdil pro mě obrovsky cennou věc a to je ta, že se prostě, i když jím více, nezjím už "do němoty" jako dřív, že to dovedu zastavit. Některým to může znít banálně, až alibisticky, ale Ty z Vás, které zažily, co je to záchvat, myslím ten pravý záchvat žravosti, jak mi rády říkáme "opilost jídlem", určitě pochopí, jak ohromně cenná věc a pokrok to pro mne je...Učím se netlačit na pilu, nechtít hned všechno, učím se postupným procesům a trpělivosti se sebou, učím se nechat slehnout, když se nedaří a nebrat na lehkou váhu, když se daří. Vlastně se postupně rozpouští i ten cíl, zhubnout a mění se v jiný, zhubnout za zachování těch správných principů, byť třeba pomaleji, naučit se vystupovat ze zajetých kolejí toho, co smím a nesmím...Je to asi abstraktní, ale nedovedu to lépe popsat.

Ahoooj!

26. března 2009 v 14:27 | Alice
Zvládám a je mi fajn:o) Dneska byla posilka a cítím se tam stále lépe a lépe, už se tolik nestydím se třeba protahovat a tak:o) Navíc se zítra vykašlu na školu a pojedu domů už teď, čímž si parádně prodloužím víkend. Už na týhle zpropadený koleji nechci být (i když jsem teda zas tolik nejsem). Když jsem pro Vás konečně fotila fotky mojí postavy, vlezla mi sem moje spolubydlící, tak to byl docela trapas...Vysvětlila jsem to tak, že to fotím přítelovi, tak to docela pochopila potom, no:o).

Zatím jsem dneska snědla toto:
- bebe dobré ráno, bílý jogurt a čaj
- latté take away s cukrem
- ve vege jídelně "dožínkový talíř" s dalamánkem. v tom talíři byla taková kašovitá hmota sestávající se z krup, fazolí,brambor,vařený zeleniny a zbytek nebyl moc definovatelnej, ale bylo to moc dobrý:o)
- 1 ks čokoládičky merci
- bude něco do autobusu, až pojedu domů
- a pak bude doma maminčina večeře:o)

Zatím se mějte a jara užívejte!!!

Nahá pravda...

26. března 2009 v 14:15 | Alice
Vkládám slíbené fotečky...aktuální váha: 62/159, aktuální cíl: maximální zpevnění rosolovité hmoty. Mám z toho zveřejňování takový divný pocit, tak tu budou jen zhruba tři dny...

Dneska to nebylo dobrý...

25. března 2009 v 23:11 | Alice |  Co dělám a co si myslím...
Ahoj,

dneska se sebou nejsem přílišně spokojená, no...nemám z toho dobrou náladu a tak ani příspěvek nebude moc dlouhý.
Ale velké pozitivum je, že ačkoli jsem jedla složení a množství ne úplně optimální, tak jsem to "udežela na uzdě" a záchvat nebyl. Takže zítra ráno fitko a jede se dál .

24. březen

24. března 2009 v 22:02 | Alice |  Co dělám a co si myslím...

Ahoj holky!
Jak se Vám dnes daří? Předně Vám chci moc poděkovat za Vaše reakce v komentářích, každá z Vás musíte být tak zajímavým člověkem se zajímavým osudem a já bych si přála Vás znát nejen prostřednictvím sítě, se kterou se musím spokojit:o) Ačkoli, teď mi tak napadá, možná Vás znám, možná jsme se potkaly, možná Vás potkávám denně, možná se s Vámi dokonce bavím, třeba jste mým vzorem, co se týká jídelníčku, který u Vás po očku pozoruji. Možná nemám ani tušení...nemám ho stejně, jako ho nemají ostatní o mně, zdánlivě pohodové hočiny bez větších starostí. To, co se děje za závojem toho všeho, v tichu nočních ulic a v soukromí mého bytu nikdo netuší...Vidí vždy jen malý úsek celé skládačky a ten nestačí...Přemýšlely jste také někdy nad tím, kdo konkrétně jsou všichni Ti lidé, se kterými komunikujete na síti?
Včera jsem si šla lehnout dříve, abych mohla dnes brzy vstávat. To jsem taky udělala, ale vstala jsem o půl hodinky později, tak jsem měla v posilce jen půl hoďky odpočinkové projížďky na rotopedu a pak musela mazat do školy. Jinak mi ale to ranní vstávání vyhovuje, byla to další věc, kterou jsem si přála změnit: najít pravidelný rytmus spánku, chodit spát fixně a vstávat také tak, nejlépe chodit spát včas a vstávat brzy. Docela se daří a musím říci, že mi to vyhovuje více než ponocování. Dneska jsem "zkusmo" též zaexperimentovala s jídelníčkem a namísto toho, abych odešla z přednášky dříve na "pořádný, teplý oběd", zkusila jsem oběd typického studenta:o) Znáte oběd typického studenta? Je jím pořádná prasácká crocodilleová bageta zkonzumovaná přímo na přednášce a beze stresu:o) a po ní má zpravidla většina mých spolužáků nějakou sladkou tyčinku, ne se třemi hodinami mezi, ale ihned potom...u mě to dříve znamenalo jediné: okamžité spuštění záchvatu. Ale víte co? Dnes ne...Dnes jsem to plánovaně vydržela. Vydržela jsem zakázané potraviny i ohromné nutkání k přejedení, když jsem to teď přece "zkazila".A strašně jsem si to užila. I já, i Vy, my taky můžeme jíst "špatné věci" bez toho, abychom to potom musely totálně zazdít. Opravdu můžeme!

Snídaně: cereální lupínky fitness, broskvový jogurt, zelený čaj
Oběd: zmíněná bageta s milionem éček:o) a po ní čokoládová tyčinka Corny big
Večeře: směs z čínského bistra se smaženými nudlemi

Únava

23. března 2009 v 15:48 | Alice
Ahoj holky!

Včera jsem donoci surfovala namísto učení, což je další z množství mých nutkavostí, které silně narušují můj životní řád - neřád. Ale co, těch věcí je spousta a já si řekla, že všechny naráz utnout nelze a že budu začínat od jídla a postupně se budou měnit sam ty "méně závažné"(sociální izolovanost, internet, pocit, že musím být vždy dokonalá, pocit nespokojenosti s prací,studiem,bydlením,životem jako celkem, popudlivost, pocit, že pokud koupím nějaký hmotný statek, změní mi život, pocit, že nemusím nic dělat a změna přijde sama zvnějšku, finanční neskromnost a miliony dalších "drobností", na které jsem si nevzpomněla). Znáte tu teorii, ne? Pokud si vypíšete na papír, i já to tak často dělávala, věci, které chcete změnit a začnete je postupně plnit a škrtat, teoreticky by se mělo "kolo" rozpohybovat a postupně se samovolně měnit i další oblasti žití...Toliko známá teorie - ALE NEFUNGUJE, RESP.FUNGUJE, JESTLIŽE:
a) při sepisování cílů jste upřímní sami k sobě a píšete změny, které opravdu chcete uskutečnit vy, které nechcete dělat pro okolí nebo pro své ego - doporučuji se nad každým bodem upřímně a v tichu vlastního nitra zamyslet
b) máte vůli plnit nejen příjemné (např. nákup nových kalhot, ve kterých se budu lépe cítit), ale i nepříjemné úkoly vyžadující pevnou vůli (já mám třeba v seznamu už asi dva roky, že si najdu obvodního lékaře,gynekologa, zubaře...ale ještě jsem tak neučinila - mám z nich od anorektických dob, kdy mi říkali hlouposti typu, že absence menstruace souvisí s váhou a předepisovali léky, z jejichž přebalu jsem nemohla vyčíst energetickou hodnotu, panickou hrůzu - a nepište mi, že bych měla k doktorovi chodit, já to vím:o) - doporučuji užitečné a příjemné úkoly střídat
c) srovnáte se se skutečností, že výsledky mnoha úkolů jsou vzhledem k jejich abstraktnosti obtížně měřitelné, navíc podléhají změnám v čase a my jsme navíc na sebe kritické a nedokážeme se za ně řádně pochválit (např. jak odškrtnete úkol budu si vážit sama sebe?)
To jsou asi tři hlavní důvody, proč tato teorie selhávala mě. Ale budu ráda, když mi třeba do komentíků napíšete nějaké body, které by určitě nechyběly u Vás, Vaše tužby, náměty na změny, protože inspirace není nikdy dost.
Proč vlastně celé tohle píšu...včera jsem při noční osvětové činnosti "pročítání hubnoucích blogů" narazila na jednu strašně zajímavou osobu. Je jí Cannelle. Totiž, kdyby nebyla Cannelle Cannelle, řekla bych si, že je Cannelle Alice. A kdybych neznala dynamiku záchvatovitého přejídání, nařkla bych Cannelle z nové formy plagiátorství, přepisu mých (někdejších???) pocitů, myšlenek a životního stylu do jejího blogu. Tam dokonale, jak bych to nikdy nedokázala, popisuje svůj (a tím i boj mnoha dalších) boj se ZP, své nejniternější pocity, nemožnost zvládnutí záchvatu, reakce okolí, vše, co prožívá. Tenhle blog by si měl pročíst každý terapeut léčící ZP místo obecných pouček o ppp. Možná nebude ráda, že jsem jí udělala reklamu, možná nebude věřit upřímnosti mých slov, ale co:
Při čtení jsem si přála nemít před sebou monitor s jejími příběhy, ale jí samotnou, obejmout jí a říct, že to bude dobrý. Jenže...já to říct nemůžu. Protože...já to nevím. Nevím, jestli to bude někdy dobrý, zbývá jen jakási naděje, že bude, další a další začátky, při kterých musíme uvěřit, že je to TEN ZAČÁTEK, při kterém "to" vyjde, stejný začátek, který jsem prožívala při zakládání tohoto blogu, s břichem naplněným k prasknutí. Vlastně není nic křehčího než udržení toho začátku...stačí jeden nákup, jedou si říci, že se nic nestane, jednou si říci, že teď už je to jedno... To pomyšlení je hrozivé a to mi žene dál a nutí k poctivosti...

Dnes jsem ráno vstala v pět hodin a řeknu Vám, že i když jsem se toho děsila, jde to. A den se příjemně natáhne, asi to tak budu praktikovat častěji (ale musím i jít dřív spát). Měla jsem totiž už od osmi přednášku a před tím jsem ještě šla od šesti do půl osmé do fitness. Cvičilo se mi dobře a dokonce tam bylo docela dost lidí. Jsem šťastná, že se mi podařilo překonat včerejšek, aby se nezvrtnul v záchvat. Teď už to snad mohu říci (klepy klep na dřevo:o). I když včerejší jídelníček rozhodně nebyl kompletní a ještě jsem ho k večeru nějakým mlsem doplnila, ale co, dnešek je nová síla!!! Tak dneska to zatím vypadá takhle:

1. miska lupínků fitness, broskvový jogurt, zelený čaj
2. latté s cukrem
3. v menze celá porce guláše hehe, ale dobrý, pochutnala jsem si a i když bylo po cestě nutkání, nezvrtlo se to
4. red bull
5. bude ještě nějaký ovoce
6. a bude také nějaká ta večeře, asi pečivo s něčím jako obloženej talíř:o)

Inspirace...

22. března 2009 v 21:47 | Alice
To abych po dnešku nezapomněla, proč to dělám:




Faraonův den:o)

22. března 2009 v 21:24 | Alice |  Co dělám a co si myslím...
Ahoj holky!
Dnes jsme se vraceli zpět domů z výjezdního semináře. Přiznám se, že dnešní den nebyl co se týká jídelníčku příliš utěšený...Nevím, jestli ho sem mám psát, ale spíše ho jen nastíním. Byl plný cukru a tuku, ale má to svoje velké ALE, které je vlastně do určité míry pozitivem, které musím hledat. To ale zní: měl sice prvky emocionálního jedení, ale nezvrhl se ve vyloženou epizodu záchvatovitého přejídání jako dřív ( i když spíš než díky silné vůli se tak stalo náhodou, resp. přítomností lidí, před kterými mi bylo hloupé se přejíst...).
Dnešek začal dobrou snídaní, cereálie, jogurt, dopoledne proběhla ještě na pokoji kávička 3v1, k obědu kuřecí stehno s rýží...jedna Němka dneska slavila narozky...to byl kousek dortu, pak nechala na chodbě dózu s čokoládovými pralinkami (velikost asi jako bonboniérové bonbóny), že si můžem brát...všichni byli na pokoji a já odjedla asi 6 těch bonbónů ( špatné svědomí posíleno tím, že mi de facto nepatřili - nepředpokládám, že by počítala s tím, že si jeden člověk vezme 6, ale zase můj přítel neměl žádný, tak se to vyprůměruje, ne?:o). Po cestě domů pokračovalo nákupem na benzínce, kde jsem si stylem "už je to jedno" koupila 200g balení takových těch mini croisantů. Doma byl pak už jen salát s balkánským sýrem a chlebem. Vím, že si říkáte, že je to "žroutský", ale pro mě je to úžasný, protože znám moc dobře jídelníčky, které jsem měla v době nezvládání záchvatovitého přejídání, to jsem toho měla tak 20x tolik...proto počítám dnešek za zvládnutý, no...A hlavně jsem odhodlána zítra pokračovat v nastoupeném stylu i nadále, nenechám se skolit jedním neúspěchem!!!
Navíc jsme se cestou stavovali na nákup v jednom německém supermarketu. A já si tam udělala radost a konečně jsem si koupila digitální váhu.
Když jsem se na ní postavila, měla jsem radůstku dvojnásobnou, protože jsem tam měla o 2 kg méně, než když jsem začínala. Napadlo mi, že to mohlo být dáno tím, že jsem se předtím vážila na jiné váze, ale zkrátka už to zanesu do svého "měřítka" a budu další postup vážit již jen na své "domácí" váze:o)
Zítra jsem tedy rozhodnutá pokračovat dál a nevzdávat se po prvním "neúspěchu", který bych s ohledem na své předchozí standardy mohla považovat za úspěch...Sice jsem to neměla v plánu, ale půjdu zítra do fitness ráno, musím kvůli tomu sice brzy vstát, ale cítím, že je to potřeba, abych nevypadla ze svého rytmu, když jsem dnes lehce narušila rovnováhu. A navíc jsem se k časnému vstávání nechala taky motivovat jednou z Vás:o) Ale o tom jindy.




Dnes jen jídeláček...

21. března 2009 v 21:01 | Alice |  Co jím...
Ahojky, píšu narychlo z internetu v restauraci, kde jsme byli na véče, takže dnes to bude jen jídeláček, se kterým jsem poměrně spokojena: - větší miska obilných kuliček, jogurt, čaj - káva s mlékem a karamelem - salát caesar s kuřecím, jogurtovým dresingem a bagetkou s bylinkovým máslem - taková ta hustá horká čokoláda - znáte jí? - míchaná vajíčka na cibulce se sýrem, šunkou, kešu oříšky, cibulkou

20. březen

20. března 2009 v 19:59 | Alice |  Co jím...

Ahoj holčiny!

Daří se Vám dobře? Mě poměrně ano, jsem na výjezdním semináři a tak jídelní režim je touto skutečností významně narušen, ale zatím zvládám dobře. I když se mi nelíbí, co tady jím, nezvrhává se to. Zkrátka jsem si řekla, že na chvilku svůj režim přeruším a potom se k němu navrátím. Je to jako jídlo v běžném životě, ani tam si nemohu vše do puntíku naplánovat a právě kvůli narušení režimu zpravidla přichází přejídání. Tak bych si měla na možnost narušení pravidelného rytmu zvykat. Přesto se ale cítím lehčí, cítím, že tělo začíná zase pracovat tak, jak má, že se vzpamatovává z těch obrovských výkyvů hladovění a přejídání, za které bych si teď vážně nafackovala. Napíšu si svůj příspěvek na blog ve wordu a až pojedeme do města (možná si tam nějaké jídlo nakoupím...), tak to v internetové kavárně hodím na net, snad to bude brzy, protože tady je to vážně úplně mimo civilizaci, lesy a tak:o)

Tak můj včerejšek vypadal následovně:
  1. Bebe Dobré ráno, vanilkový jogurt, zelený čaj
  2. velké latté s karamelovou příchutí a šlehačkou
  3. houska s uzeným lososem a rajčátky
  4. energetický nápoj Red Bull
  5. jablko
  6. v restauraci: docela velká porce amerických brambor s kuřecím masem s omáčkou
  7. pak jsme se byli bavit s lidma, co jsme s nima na semináři, taková seznamovací pařba a během večera jsem vypila: víno s colou, mojito a džus(tohle jsem si docela vyčítala, ten cukr z mojita, co chřoupe mezi zuby...ale budiž, nakonec to byl povedený večer:o)

A dnešek, to už jsme trávili na chatě:
  1. k snídani jsem vybrala z omezené nabídky misku nějakejch divně chutnajících cereálií, něco jako ty plněné polštářky, snad lískooříškové a jogurt a čaj
  2. bílá káva s cukrem
  3. kuře na paprice a těstoviny: snědla jsem celou klasickou porci, nervózní, žádná zelenina...
  4. čtyři řádky čokolády (myslím, že jsem jí snědla, jak jsem byla nervózní z toho oběda, přiznávám, že tady to bylo na pomezí emocionálního jedení, nicméně se to nezvrhlo)
  5. pomeranč a banán k svačině
  6. asi 4 čokoládové bonbóny z bonboniéry od nějaké holky
  7. 2x bílý rohlík, máslo, šunka, sýr, zeleninový salát

No, dnešek jsem přežila a nijak se mi nenarušil dobrý pocit. Ačkoli tady má přítel spoustu sladkých dobrot, nemám potřebu si je teď po večeři vzít. Snad mi to vydrží, zítra už jedeme do města a nebudeme trávit tolik času na pokoji, ,tak doufám, že se jídelníček vylepší a uklidní. Jestli tenhle pobyt a následný návrat zpátky do "běžných" kolejí přežiju ve zdraví, bude to velký posun ke zdraví celkovému a to je pro mě velká motivace to přežít a nevzít si...Snad to zvládnu.

18. březen 2009

18. března 2009 v 20:23 | Alice |  Co dělám a co si myslím...

Ahoj holky!
Jak se Vám dnes dařilo? U mne bylo vše vcelku dobré. Cítím, že po dlouhé době, kdy jsem se jen utápěla a nedělala nic, začínám zase cítit chuť do nových aktivit a hlavně, do uchopení odpovědnosti za svůj život, že se zase navrací taková nějaká pevná struktura, kterou jsem během přibližně dvouapůlletého přejídacího období postrádala. K jejímu udržení mi hodně pomáhá i tento blog, takže jsem rozhodnuta jej udržet za každou cenu, zejména, až přijdou horší časy, se kterými počítám jako se součástí ozdravného procesu. Je to zákonitost a přijít musí ( i když je v dobách, kdy se daří tak snadné na to zapomenout:o).
Dnes jsem byla podepsat smlouvu a nějaké další dokumenty do mé nové práce, viděla jsem už své budoucí kolegyňky z kanceláře a působí na mě jako fajn holky, tak uvidíme, jak se to vyklube. Já se totiž hodně stydím jednat s lidmi, mám z toho úplnou fóbii a pak působím buď strojeně nebo namyšleně, ale rozhodla jsem se to překonávat a práce je k tomu ideálním prostředkem. Mimo toho je také ideálním prostředkem k vyvázání se od rodičů, což je pro mě také těžké. Zkrátka, probíhá u mne taková celková metamorfóza a já bych tak ráda vstoupila do následujícího období co nejlépe...
Několik z Vás mi psalo o fotky, hodím je sem co nejdříve, slibuji, jen, co je nafotím. Ne, že by teda bylo o co stát, no. Ale jde mi přece hlavně o zachycení rozdílu před a po. A před se nepočítá s tím, že bych měla být svalice, ne?
Co se týká jídla, zaznamenala jsem dnes dva mini-úspěchy, které vypíšu do jídelníčku. Tady je:

  • Bebe dobré ráno, oříškový jogurt, zelený čaj
  • Presso s mlékem a cukrem
  • Rybí filé v omáčce a rýže: zde jsem zaznamenala první úspěch (já vím, že se to může jevit jako banalita, ale pro můj postup je to velice důležité, protože jsem předtím nedokázala na talíři "nechat") a to, že jsem sice zašla na běžný teplý oběd do restaurace, ale nesnědla jsem celou porci a ani tolik, abych byla nacpaná, ale s maximem soustředění a přemáhání jen tolik, kdy jsem byla sytá tak akorát
  • Ve škole jsem začala cítit nepříjemné pocity po těle. Mám totiž vybudovaný jakýsi návyk na sladké a v určitých chvílích, když ho nemám, začíná se mi zvyšovat tep, potím se, jsem neklidná, svírá se mi hrdlo, zkrátka typické abstinenční příznaky. Nemám je na drogu, ale čokoládu nebo obecně sladký...Zkusila jsem nejprve zaexperimentovat : Red Bulla, ale nevyšlo to:o) No, tak jsem šla, že si dám. Ale v obchodě jsem snad poprvé nesáhla (opět s přemáháním) po Milce nebo podobné mléčné záležitosti, ale už po cestě jsem se naprogramovala na takovou tu tenkou hořkou čokoládu (já osobně jí teda moc nemusím, protože jsem si vždycky alibisticky říkala, že to není ta pravá čokoláda:o) Sice se skřípěním zubů jsem po ní teda sáhla. A když už, rozhodla jsem se, že se pěkně plácnu přes kapsu a koupila si Lind'tku. A víte co? Byla vynikající, s příchutí chilly, něco úplně jiného, jde jen o to na ní naprogramovat tělo (i když Milka je Milka, co Vám budu vykládat:o). Pak jsem šla městem do tý práce a krásně si jí užívala. A dokonce jsem jí ani nesnědla celou (což je vlastně takový třetí miniúspěch dnešního dne, protože to jsem taky dříve nedokázala), ale nechala jsem dva řádky na příště. Celkově jsem zbaštila asi 320 Kcal, beze stresu a takových, které se v jídelníčku rozmělní, ne jako několik čokolád během dne po dobu zhruba týdne, co trvá záchvat. Kéž by to tak šlo pořád...
  • před chviličkou jsem měla rajčatovo-cibulový salát a plněný bílý libanonský chléb a la gyros, to by mělo být pro dnešek vše.
Zítra ráno jdu do fitness a už se docela těším, ten jeden den pauzy je až dost. Navíc teď budu mít čtyři dny pauzu, protože se školou odjíždíme na výjezdní praxi. No, jako, tam to bude taky veselý s tím jídlem. Jede i přítel a určitě bude baštit dobrůtky jako vždycky a já na ně budu mít chuť:o) Ale...snad to přežiju i potom s návratem do původních kolejí. Každý den je zkouška, tak to musíme brát. Zatím dobrou noc, jsem s Vámi.

...a tohle už je další ze skvělých reklam firmy Nike...píše se tam: Utratíš ve fitness víc, než stojí Tvé členství? Jsi GYMaholic?



17. březen 2009

17. března 2009 v 20:24 | Alice |  Co jím...
Ráno fitness, ale na začátku jsem cítila, že mi pomalu opouští ten počáteční drive...což ale neznamená, že to stopnu, to ne!!!:o) Potom se po cvičení celý den cítím svěžejší, i mi to lépe myslí a ten pocit za to stojí:o)
Dnes to vypadalo takhle:

1. Bebe Dobré ráno, broskvový jogurt a zelený čaj
2. Po cvičku banán a presso s mlékem a cukrem
3. Velký sendvič v celozrnném chlebu s máslem, tuňákem a vejcem
4. Jogurtový nápoj Activia lesní plody
5. Zapečený kuskus se sýrem a ořechy, zelenina


Můj 16. březen

16. března 2009 v 16:47 | Alice |  Co jím...
Ahoj holky!
Daří se? Já už sem včera nešla, protože schůzka s přáteli se protáhla a já přespávala u přítele a z pochopitelných důvodů nechci, aby věděl o blogu. Včera jsem byla v posilovně a pak jsme si hned dali schůzku. Pomalu a jistě začínám cítit, že se zase dostávám do původního ladění, do takového toho řádu, do odpovědnosti, do přísnosti vůči sobě samé. Tolik moc bych si přála, aby se mě rovnováha držela, ale zároveň moc dobře vím, jak může být křehká...Časem (hned, jak je nafotím) Vám sem hodím též nějaké fotky mé postavy, abych popřípadě, kdyby mi vše šlo podle plánů, mohla potom srovnávat a inspirovat tak, jako i mě v současných dobách inspirují fotky před a po některých z Vás:o) A možná bych si vedle měla dát fotku nějakého svého vysvalovaného thinspa, kdyby mi zase honila ona (PPP) ať už v jakékoli své podobě, abych nezapomněla, co opravdu chci a hlavně, jakými prostředky se toho dosahuje!!!

Můj včerejší jídelníček byl tento:
višňový jogurt, sušenky Bebe dobré ráno kakaové, zelený čaj
sýr - uzená parenice 120g
0,3 l pomerančového freshe po cvičení
káva se smetanou a karamelovou příchutí
jablko
zapečené panini se sýrem a rajčetem v kavárně s přáteli

Teď sedím na vynikající kávě s karamelovou příchutí, na kterou chodím docela pravidelně, dělají jí v kavárně v našem městě a je vyhlášená, ani nechci vědět, kolik má kcal:o) Ale včera jsem byla vcelku dlouho vzhůru, tak jsem šíleně unavená.
Dneska jsem spala u přítele, tak jsem ráno nešla do posilovny, totiž, já chodím jedině ráno, protože tam není potom tolik lidí a mě to není příjemné, přece jenom, i když se snažím dělat cviky technicky dobře, tak jsem stejně pořád začátečník a mám pak pocit, že všichni koukají, že cvičím špatně:o) To je taková moje schíza, ale věřím, že to časem opadne.
Dneska jsem měla do školy zmeškaný hovor a pak jsem tam volala a udělalo mi to moc velkou radost, protože mi volala paní z firmy, kde jsem se byla ucházet o práci při škole.
Já hledala práci strašně dlouho a jsem moc vděčná, že mi sem vzali, i když je to smíšené se strachem, jak to budu zvládat s náročnou školou a vůbec, v mém životě se teď děje velké množství změn a nevím, jak to zvládnu. Stěhuji se so bytu k příteli a kamarádce a je okolo toho mnoho práce a taky mám tak trochu strach, jak to všechno bude, no...
Jinak dneska jsem seděla ve škole a měla jen malou přestávku na oběd, měla jsem tak ohromnou chuť na jedno takové jídlo ze zdravé výživy, ale musela jsem se spokojit se zapečenými mastnými brambory s uzeným masem z jídelny, abych stihla další hodinu. A tak jsem si slíbila, že teď budu věnovat přípravě jídla větší pozornost, aby se tohle už nemuselo stát, protože mi z toho není dobře a snědla jsem toho příliš mnoho...zase ale mám takový problém s tím, že je trapné jíst předpřipravené jídlo, no, nevím, no. Jak to máte vy?
To jsou asi mé postřehy z dneška, ještě přihazuju jídelák, zítra jej doplním o večeři, doufám, že si už dám jen tu večeři...

snídaně: velký celozrnný koláč, jogurt, čaj
káva s mlékem a cukrem
oběd: ty brambory, o nihž jsem hovořila...:o)
jablko
teď to karamelové smetanové megakafe:o)
na večeři pevně doufám v šopský salát a pečivo...a...pak už nic

Úplně zbožňuji koncept Nike women, mají dokonalé reklamy, přesně zacílené, co budí takovou tu touhu po sportu...už to heslo: Just do it - Prostě to udělej!!! Cítíte to v tom? Vystihují jeho pravý smysl, tedy zdravé tělo a dobrý fyzický i psychický pocit a ne tělo kost a kůže za každou cenu, nervozita a sport pro sport, ne pro sebe...však to znáte:o)))
Říká se tam: Nepotřebuju sympatie, k tomu, abych se vrátila na místo světové jedničky, potřebuji soupeře!!!

Dobré dopoledne!

15. března 2009 v 10:13 | Alice |  Fotečky a obrázky...
Tak jsem se dnes probudila do druhého dne...Včera jsem sem ještě koukla a moc mi potěšila Vaše podpora. Uvědomila jsem si, že jsem se zase pohybovala na hraně, že jsem měla tendenci přestat jíst, ale díky jedné z Vás, a tou je fitnesska, moje obrovská inspirace za to, jak je silná a jak vybojovala svůj boj, jsem si uvědomila, že nechci zpátky do nemoci. Že krásné tělo, a to ona má, lze budovat jedině s poctivostí vůči sobě samé. Děkuju.
Takže jsem posnídala bez nějakého stresu a mířím do posilovny, pak se budu učit a pak mám sraz s kamarádkou. Toť můj dnešní program.
Tento článek je zařazen v rubrice fotečky a obrázky, protože jsem včera narazila na naprosto úchvatné foto před a po. Je to slečna Jana a je právnička, takže doufám, že mi nezažaluje za neoprávněné užití fotografie:o))), ale uznejte sami, není to dokonalá proměna?



14.březen, jídelníček č. 1

14. března 2009 v 18:48 | Alice |  Co jím...
1. 10:00 - sušenky Bebe DR, bílá activia a zelený čaj
2. 13:30 - fresh smoothie z čerstvého ovoce: banán, grep, jablko a pomeranč
3. 16:30 - zeleninový salát s dýňovými semínky a fazolemi, malá masová taštička z list.těsta
4. 17:00 - káva s mlékem
5. 21:00 - jogurt Müller mix, ale byl nějakej rozbitej:o)
6. 22:00 - malý krajíček chleba, mozzarella, rajčátka

pohyb: 1 hodina fitnessu

První den...

14. března 2009 v 18:36 | Alice |  Co dělám a co si myslím...
Ahoj holky!

Taky je u Vás tak krásné počasí? Mám z toho ohromnou radost, člověku se hned lépe chce do další činnosti, když se probouzí do slunného dne...Já dnes měla přelomový den. Byl to totiž den, kdy jsem si uvědomila, jak jsem byla pitomá, když jsem se přejídala a vyloženě se "vyžrala" do současných tvarů, k hnusné pleti, k ošklivosti, malému sebevědomí, špatnému zdraví a všech těch věcí, které s nadváhou souvisí. Víte, bylo mi dost blbě, najednou jsem si ty věci začala uvědomovat a začala jsem se bát, že se to stejně vrátí, že dnešek bude "jen" jedním z těch zkažených nových začátků, ale nebylo to tak!!! Dneska jsem přesvědčila sama sebe, že štíhlost a krása (a zdraví a energie jako návdavek)chutná mnohem lépe než všechny ty majonézové bagety, čokolády, sušenky, uzeniny a jiné hnusnosti, které tvořily základ mého přejídacího jídelníčku. Dneska jsem se zvážila a ukázalo se mi hrozné číslo: 65,2. Je přede mnou hooodně dlouhá cesta...Dělá mi obtíže nemyslet na to, co se událo a chovat se, jako by se předtím nic nestalo, ale je to bohužel tak a já to musím přijmout jako fakt, ze kterého se můžu poučit pro svou další cestu a spoustu věcí udělat jinak. Vím, že je to předčasné tvrdit, ale dnes se mi chce říct, že se k původnímu životnímu stylu už nevrátím. Neříkám, že si třeba nezhřeším, ale ne v původní míře! Jako bych vystřízlivěla, probudila se ze špatného snu...jsem tak ráda, že k Vám zase patřím, že jsem se navrátila ze slepé uličky zase na cestu. Chci, aby tohle nebyla jen další dieta, ale kompletní změna životního stylu tak, aby mi to vyhovovalo a abych nešla proti sobě, protože to nefunguje a já to už moc dobře vím.
Dneska jsem byla ve fitness, nijak se nepřetěžovala, ale zato bylo cvičení příjemné. Dokonce jsem ani nebyla nesvá, neměla špatné svědomí a necítila se trapně při pohledu na ty nádherně štíhlé holky, co tam byly, protože jsem věděla, že se jim teď budu každý den krůček po krůčku přibližovat a jednoho dne budu stejně štíhlá, jako ony. Cítila jsem čistotu, proudící energii, a hlavně klid, sjednocení se svým tělem, pocit, že mu můžu důvěřovat, konečně jsem to všechno zase cítila!!! Byl to přenádherný pocit. Postupně budu odhazovat vrstvy tuku a pak se vyloupnu zase JÁ, vylezu z té obranné ulity, už není proč se cítit v nebezpečí. Jsem silná a nepotřebuju tuk k tomu, aby mi chránil!!! Rozkvetu.
Ale aby dnešní den nebyl zase tak euforický, byla tam i jedna chyba, kterou jsem udělala. Totiž, že jsem si v poledne dala místo oběda, ač jsem pociťovala hlad, jen smoothie nápoj z čerstvě lisovaného ovoce. Pak jsem jedla až po návratu domů a to bylo pozdě. Moje tělo prostě už při hladovění nereaguje tak pružně, jako dřív. Strašně mě bolí hlava, oči, svaly (nebo to, co z nich zbylo:o) a byla jsem nesoustředěná...tělo se prostě brání. A je to dobře, že mi takhle nadává, protože mi tím připomíná, že tohle není ta správná cesta. Že musím jíst, ale správné věci, aby fungovalo tak, jak má. Takže zítra již žádný takový experiment, žádný půst, ale vyvážená strava. Hladové dny může držet někdo, kdo nemá takové zkušenosti jako já. Zkrátka, neztrácím tak úplně rozum.
Ad rozum!!! Dneska jsem na stepperu přemýšlela o tom, že sice vím, že je to svým způsobem cesta klamu, hubnutí, že třeba zhubnu a co, zase budu mít prázdné ruce, jestli víte, jak to myslím...a přemýšlela jsem nad tím, co mi na tom tak láká. A pak jsem si prostě řekla, že to budu brát jako koníček, to znamená doplňkově k ostatním oblastem života, ke škole, kamarádům, příteli, práci...a že nad tím nebudu moc hloubat:o))) Ono je to tak někdy lepší.
Vždycky Vám sem hodím nějaké to thinspíčko pod článek, abychom měli vůli do dalšího boje!!!
Dnes jsem vybrala tohle super sportovní tělo, mňamky, nemyslíte? Ale i ona musela zažít dřinu a odříkání...:

Moje motivace, měřítko...

14. března 2009 v 10:03 | Alice |  Moje cíle a jak jsem na tom...

Tak...dneska jsem se ve fitness bohužel zvážila a...váha ukazovala
hrozivé číslo: 65,2...no co, můžu si za to sama...a sama taky musím
pracovat na tom, aby tahle suma byla už minulostí...Tedy:

vážím: 65 kg
můj 1.cíl: 60 kg
můj 2.cíl: 55 kg
můj 3.cíl: 50 kg - tento cíl je definitivní a chtěla bych ho dosáhnout co nejdříve,
ovšem za zachování zásad neporušujících zdraví

Moje největší thinspo...

14. března 2009 v 9:45 | Alice |  Moje cíle a jak jsem na tom...
Ještě bych Vás ráda seznámila s mou největší inspirací, je jí herečka a modelka Katherin Moennig, hrála v Mladých američanech a pak ještě někde, ale hlavně je modelka. Zaujala mi svým absolutně dokonalým tělem, které se rázem stalo mým thinspem. Vím, že nikdy nebudu tak štíhlá, jako je ona, ale krůček po krůčku se tomu můžu přibližovat...
No, posuďte sami:

Mé cíle...

14. března 2009 v 2:08 | Alice |  Moje cíle a jak jsem na tom...
Pro začátek bych ráda naznačila svůj stávající stav a mé cíle:

1. mám 160 cm a chci mít 50 kg. teď mám přibližně 65 kg - hrůza, já vím...

2. chci začít pořádně posilovat a mít svaly

3. nechci mít anorexii a soutěžit, kdo sní méně, ale spíše se stravovat zdravě, přemýšlet nad tím,
co jím a jak to podporuje můj sen, a hlavně: přestat se záchvatovitým přejídáním a to je asi
ten nejtěžší úkol!!!chci jíst, když to potřebuje moje tělo a ne moje bláznivá mysl!!!

4. chci vnést do svého života řád, který teď postrádám

5. všechno to chci dělat postupně a nenechat se skolit každým neúspěchem

6. od zítřka každý den Vás tady informovat o tom, jak se mi to daří, držte mi palečky, ať to zítra
dobře zahájím...