" I have a dream..." M. L. King

Depresivní neděle...

5. dubna 2009 v 21:05 | Alice
Dnes to na mě padlo...nálada. Apatie, nicnedělání, postávání na místě, neznalost, kam dál. Všechny cesty mi připadají prázdné. Život beze smyslu, tenhle blog klamný. Strach z budoucnosti, nerozhodnost.
Chci být sama, ale jsem s lidmi. Chci jíst čisté jídlo, ale jím špinavé. Chci jej vytvářet,pěstovat, ale spokojím se s připraveným odpadem. Chci činit, ale nečiním nebo činím zle. Lidé zasahují do mého života a nutí mi dělat věci, které nechci. Všechno je špatně. A stejně jednou umřu, tak co? Jdu číst bibli a ta mi řekne, co mám dělat dál.
Já nechci být taková, jaké jsou ty fitnessky proto, abych byla jako fitnessky, chci splňovat starý dobrý princip kalokaghatia, ideál harmonického souladu a vyváženosti tělesné i duševní krásy a dobroty, ctnosti a statečnosti. Protože není krásné, co není dobré a naopak. Toho chci dosáhnout, ne 50 kil přece!!!
Neberte mi dneska moc vážně, možná jsem Vám ještě neřekla, že jsem blázen...Jsem.
 

Vyšťavená Alice...

3. dubna 2009 v 21:19 | Alice
Ahoj holky!
Dost z Vás píše, že máte teď honičku nebo že pociťujete jarní únavu...Tak kombinaci obého pociťuju také. Ráno fitness, dopoledne škola, pak rychle domů, poklidit, vyvenčit hafana a do večera v práci, tohle je můj koloběh. Ale nestěžuju si, je to milionkrát lepší, než ten původní neřád, takhle alespoň cítím, že má můj život určitou strukturu a tím snad i smysl (???). Vyhovuje mi mít naplněný program, protože pak tolik nemyslím na jídlo. O to horší jsou takové ty chvilky, kdy mám na sebe malou chvíli. A to nejjednodušší, jak si oddychnout, je jídlem. Tomu se snažím vyvarovat.
Váha se teď z pochopitelných důvodů ustálila na čísle cca 63, nejde ani dolů a kupodivu nešla ani o tolik nahoru, kupodivu říkám proto, že ty tři dny byly opravdu "náročné" (myslím náročné ve smyslu jedení - přejídání, však víte...).
Přemýšlím nad tím, že, jakkoli negativní to přejídání bylo, teď zpětně ho můžu hodnotit jako jisté zlepšení oproti třeba přejídání, které bylo ještě třeba před půl rokem, to bylo celodenní, nezvladatelné, teď už s tím, jakkoli to není ideální, umím nakládat trochu lépe. Věřím, že se to bude už pořád jen zlepšovat, pořád se učím a chci to tak brát.
Jinak se omlouvám, že mé příspěvky nejsou v poslední době nijak hloubavé, zajímavé a ani dlouhé, ale celý den koukám do počítače v práci a večer už jsem tak unavená...Ráno se musím hodně přemlouvat, abych vůbec vstala do fitness dřív. Ale vím, proč to dělám...my všechny to víme:o))) Mějte se krásně a užívejte si to nádherné jarní počasí, jak jen můžete. Sluníčko mě osobně tolik nabíjí. Mám pak pozitivní náladu a všechno jde líp.

Tak jsem zpět...

2. dubna 2009 v 21:46 | Alice

Ahoj holky!

Tak jsem dneska ukončila svou třídenní přejídací "kúru". Sice neochotně, ale dnes ráno jsem vyrazila zase na tréning. A bylo to fajn. A pak i jídlo šlo dobře.
Jdu zase dál. Jsem tomu ráda. Nemohla jsem čekat, že to půjde pořád tak hladce, snažím se nemyslet na to, co se stalo a koukat dopředu...Děkuju všem, které mi psaly, drželo mi to nad vodou:o)
 


Dneska se to stalo...

30. března 2009 v 20:05 | Alice

Ano, dneska jsem "to" udělala...Nic se mi nechce, jen jsem Vám to chtěla oznámit...Padá na mne taková ta apatie, tak dneska nebudu nic psát, protože...protože prostě ne, no...ani nevím, co bych psala.

návrat zpátky...

29. března 2009 v 19:01 | Alice |  Co dělám a co si myslím...

Ahoj holky!


Právě jsem se vrátila zpět z prodlouženého víkendu u rodičů, kdy jsem se válela a nic nedělala. Totiž, ne, že by to nebylo příjemné, to ne, ale hlodali mi pochyby a už teď se těším, jak zítra do toho fitka vletím:o)))
Tenhle víkend jsem si uvědomila takovou zvláštní věc: že mám tendenci k přejídání vždycky, když jsem se svojí mámou. A s ní taktéž trpím silným pocitem, že je mé tělo tučné a ošklivé. Ona mi to totiž dříve docela dávala najevo a ona má postavu dobrou, nosí velikost 36-38, zatímco já 40-42 a mě přijde, že má tendenci na tom hrozně bazírovat a má pocit, jakoby byla "lepší". Vím, že bych ne to měla kašlat a jet si dál svou vyjetou trasu, o které si myslím, že je lepší než její jogurt a mrkev denně, ale stejně, někdy, když jsem v tom prostředí, když jsem s ní, třeba na nákupech, mísí se ve mě vztek a zoufalství zároveň...Pořád mi upozorňuje, že bych neměla jíst a já mám naopak tendenci se přejíst, abych jí "ukázala", něco jako revoltu nebo já nevím, no. Je to prostě divný, s tou mojí mámou:o)))
Jídelníčky v pátek, sobotu i dnes nebyli vůbec vyrovnané, převažovalo sladké, nebudu je tu psát ne proto, že nechci, ale proto, že si je OPRAVDU nepamatuju. Ale přesto, jakkoli nevyrovnaný, mi víkend potrvrdil pro mě obrovsky cennou věc a to je ta, že se prostě, i když jím více, nezjím už "do němoty" jako dřív, že to dovedu zastavit. Některým to může znít banálně, až alibisticky, ale Ty z Vás, které zažily, co je to záchvat, myslím ten pravý záchvat žravosti, jak mi rády říkáme "opilost jídlem", určitě pochopí, jak ohromně cenná věc a pokrok to pro mne je...Učím se netlačit na pilu, nechtít hned všechno, učím se postupným procesům a trpělivosti se sebou, učím se nechat slehnout, když se nedaří a nebrat na lehkou váhu, když se daří. Vlastně se postupně rozpouští i ten cíl, zhubnout a mění se v jiný, zhubnout za zachování těch správných principů, byť třeba pomaleji, naučit se vystupovat ze zajetých kolejí toho, co smím a nesmím...Je to asi abstraktní, ale nedovedu to lépe popsat.

Ahoooj!

26. března 2009 v 14:27 | Alice
Zvládám a je mi fajn:o) Dneska byla posilka a cítím se tam stále lépe a lépe, už se tolik nestydím se třeba protahovat a tak:o) Navíc se zítra vykašlu na školu a pojedu domů už teď, čímž si parádně prodloužím víkend. Už na týhle zpropadený koleji nechci být (i když jsem teda zas tolik nejsem). Když jsem pro Vás konečně fotila fotky mojí postavy, vlezla mi sem moje spolubydlící, tak to byl docela trapas...Vysvětlila jsem to tak, že to fotím přítelovi, tak to docela pochopila potom, no:o).

Zatím jsem dneska snědla toto:
- bebe dobré ráno, bílý jogurt a čaj
- latté take away s cukrem
- ve vege jídelně "dožínkový talíř" s dalamánkem. v tom talíři byla taková kašovitá hmota sestávající se z krup, fazolí,brambor,vařený zeleniny a zbytek nebyl moc definovatelnej, ale bylo to moc dobrý:o)
- 1 ks čokoládičky merci
- bude něco do autobusu, až pojedu domů
- a pak bude doma maminčina večeře:o)

Zatím se mějte a jara užívejte!!!

Nahá pravda...

26. března 2009 v 14:15 | Alice
Vkládám slíbené fotečky...aktuální váha: 62/159, aktuální cíl: maximální zpevnění rosolovité hmoty. Mám z toho zveřejňování takový divný pocit, tak tu budou jen zhruba tři dny...

Dneska to nebylo dobrý...

25. března 2009 v 23:11 | Alice |  Co dělám a co si myslím...
Ahoj,

dneska se sebou nejsem přílišně spokojená, no...nemám z toho dobrou náladu a tak ani příspěvek nebude moc dlouhý.
Ale velké pozitivum je, že ačkoli jsem jedla složení a množství ne úplně optimální, tak jsem to "udežela na uzdě" a záchvat nebyl. Takže zítra ráno fitko a jede se dál .

24. březen

24. března 2009 v 22:02 | Alice |  Co dělám a co si myslím...

Ahoj holky!
Jak se Vám dnes daří? Předně Vám chci moc poděkovat za Vaše reakce v komentářích, každá z Vás musíte být tak zajímavým člověkem se zajímavým osudem a já bych si přála Vás znát nejen prostřednictvím sítě, se kterou se musím spokojit:o) Ačkoli, teď mi tak napadá, možná Vás znám, možná jsme se potkaly, možná Vás potkávám denně, možná se s Vámi dokonce bavím, třeba jste mým vzorem, co se týká jídelníčku, který u Vás po očku pozoruji. Možná nemám ani tušení...nemám ho stejně, jako ho nemají ostatní o mně, zdánlivě pohodové hočiny bez větších starostí. To, co se děje za závojem toho všeho, v tichu nočních ulic a v soukromí mého bytu nikdo netuší...Vidí vždy jen malý úsek celé skládačky a ten nestačí...Přemýšlely jste také někdy nad tím, kdo konkrétně jsou všichni Ti lidé, se kterými komunikujete na síti?
Včera jsem si šla lehnout dříve, abych mohla dnes brzy vstávat. To jsem taky udělala, ale vstala jsem o půl hodinky později, tak jsem měla v posilce jen půl hoďky odpočinkové projížďky na rotopedu a pak musela mazat do školy. Jinak mi ale to ranní vstávání vyhovuje, byla to další věc, kterou jsem si přála změnit: najít pravidelný rytmus spánku, chodit spát fixně a vstávat také tak, nejlépe chodit spát včas a vstávat brzy. Docela se daří a musím říci, že mi to vyhovuje více než ponocování. Dneska jsem "zkusmo" též zaexperimentovala s jídelníčkem a namísto toho, abych odešla z přednášky dříve na "pořádný, teplý oběd", zkusila jsem oběd typického studenta:o) Znáte oběd typického studenta? Je jím pořádná prasácká crocodilleová bageta zkonzumovaná přímo na přednášce a beze stresu:o) a po ní má zpravidla většina mých spolužáků nějakou sladkou tyčinku, ne se třemi hodinami mezi, ale ihned potom...u mě to dříve znamenalo jediné: okamžité spuštění záchvatu. Ale víte co? Dnes ne...Dnes jsem to plánovaně vydržela. Vydržela jsem zakázané potraviny i ohromné nutkání k přejedení, když jsem to teď přece "zkazila".A strašně jsem si to užila. I já, i Vy, my taky můžeme jíst "špatné věci" bez toho, abychom to potom musely totálně zazdít. Opravdu můžeme!

Snídaně: cereální lupínky fitness, broskvový jogurt, zelený čaj
Oběd: zmíněná bageta s milionem éček:o) a po ní čokoládová tyčinka Corny big
Večeře: směs z čínského bistra se smaženými nudlemi

Únava

23. března 2009 v 15:48 | Alice
Ahoj holky!

Včera jsem donoci surfovala namísto učení, což je další z množství mých nutkavostí, které silně narušují můj životní řád - neřád. Ale co, těch věcí je spousta a já si řekla, že všechny naráz utnout nelze a že budu začínat od jídla a postupně se budou měnit sam ty "méně závažné"(sociální izolovanost, internet, pocit, že musím být vždy dokonalá, pocit nespokojenosti s prací,studiem,bydlením,životem jako celkem, popudlivost, pocit, že pokud koupím nějaký hmotný statek, změní mi život, pocit, že nemusím nic dělat a změna přijde sama zvnějšku, finanční neskromnost a miliony dalších "drobností", na které jsem si nevzpomněla). Znáte tu teorii, ne? Pokud si vypíšete na papír, i já to tak často dělávala, věci, které chcete změnit a začnete je postupně plnit a škrtat, teoreticky by se mělo "kolo" rozpohybovat a postupně se samovolně měnit i další oblasti žití...Toliko známá teorie - ALE NEFUNGUJE, RESP.FUNGUJE, JESTLIŽE:
a) při sepisování cílů jste upřímní sami k sobě a píšete změny, které opravdu chcete uskutečnit vy, které nechcete dělat pro okolí nebo pro své ego - doporučuji se nad každým bodem upřímně a v tichu vlastního nitra zamyslet
b) máte vůli plnit nejen příjemné (např. nákup nových kalhot, ve kterých se budu lépe cítit), ale i nepříjemné úkoly vyžadující pevnou vůli (já mám třeba v seznamu už asi dva roky, že si najdu obvodního lékaře,gynekologa, zubaře...ale ještě jsem tak neučinila - mám z nich od anorektických dob, kdy mi říkali hlouposti typu, že absence menstruace souvisí s váhou a předepisovali léky, z jejichž přebalu jsem nemohla vyčíst energetickou hodnotu, panickou hrůzu - a nepište mi, že bych měla k doktorovi chodit, já to vím:o) - doporučuji užitečné a příjemné úkoly střídat
c) srovnáte se se skutečností, že výsledky mnoha úkolů jsou vzhledem k jejich abstraktnosti obtížně měřitelné, navíc podléhají změnám v čase a my jsme navíc na sebe kritické a nedokážeme se za ně řádně pochválit (např. jak odškrtnete úkol budu si vážit sama sebe?)
To jsou asi tři hlavní důvody, proč tato teorie selhávala mě. Ale budu ráda, když mi třeba do komentíků napíšete nějaké body, které by určitě nechyběly u Vás, Vaše tužby, náměty na změny, protože inspirace není nikdy dost.
Proč vlastně celé tohle píšu...včera jsem při noční osvětové činnosti "pročítání hubnoucích blogů" narazila na jednu strašně zajímavou osobu. Je jí Cannelle. Totiž, kdyby nebyla Cannelle Cannelle, řekla bych si, že je Cannelle Alice. A kdybych neznala dynamiku záchvatovitého přejídání, nařkla bych Cannelle z nové formy plagiátorství, přepisu mých (někdejších???) pocitů, myšlenek a životního stylu do jejího blogu. Tam dokonale, jak bych to nikdy nedokázala, popisuje svůj (a tím i boj mnoha dalších) boj se ZP, své nejniternější pocity, nemožnost zvládnutí záchvatu, reakce okolí, vše, co prožívá. Tenhle blog by si měl pročíst každý terapeut léčící ZP místo obecných pouček o ppp. Možná nebude ráda, že jsem jí udělala reklamu, možná nebude věřit upřímnosti mých slov, ale co:
Při čtení jsem si přála nemít před sebou monitor s jejími příběhy, ale jí samotnou, obejmout jí a říct, že to bude dobrý. Jenže...já to říct nemůžu. Protože...já to nevím. Nevím, jestli to bude někdy dobrý, zbývá jen jakási naděje, že bude, další a další začátky, při kterých musíme uvěřit, že je to TEN ZAČÁTEK, při kterém "to" vyjde, stejný začátek, který jsem prožívala při zakládání tohoto blogu, s břichem naplněným k prasknutí. Vlastně není nic křehčího než udržení toho začátku...stačí jeden nákup, jedou si říci, že se nic nestane, jednou si říci, že teď už je to jedno... To pomyšlení je hrozivé a to mi žene dál a nutí k poctivosti...

Dnes jsem ráno vstala v pět hodin a řeknu Vám, že i když jsem se toho děsila, jde to. A den se příjemně natáhne, asi to tak budu praktikovat častěji (ale musím i jít dřív spát). Měla jsem totiž už od osmi přednášku a před tím jsem ještě šla od šesti do půl osmé do fitness. Cvičilo se mi dobře a dokonce tam bylo docela dost lidí. Jsem šťastná, že se mi podařilo překonat včerejšek, aby se nezvrtnul v záchvat. Teď už to snad mohu říci (klepy klep na dřevo:o). I když včerejší jídelníček rozhodně nebyl kompletní a ještě jsem ho k večeru nějakým mlsem doplnila, ale co, dnešek je nová síla!!! Tak dneska to zatím vypadá takhle:

1. miska lupínků fitness, broskvový jogurt, zelený čaj
2. latté s cukrem
3. v menze celá porce guláše hehe, ale dobrý, pochutnala jsem si a i když bylo po cestě nutkání, nezvrtlo se to
4. red bull
5. bude ještě nějaký ovoce
6. a bude také nějaká ta večeře, asi pečivo s něčím jako obloženej talíř:o)

Kam dál